Biodynamická body-psychoterapie je směr body-psychoterapie založený G.Boyssen. Vychází z poznatků W.Reicha, který byl mimo jiné žákem S.Freuda. Tyto poznatky lze velmi zkráceně shrnout takto:
Tělem proudí životní energie. Pokud dojde k traumatické reakci, je tento tok ovlivněn a v určitém místě těla může vzniknout blokáda této energie. Ta se může projevit zatnutím ve svalech, změnou tonusu kůže, sevřením orgánů atd. Pokud dochází k opakované reakci, tak toto zatnutí se může stát chronickým – a člověk se dostane do trvalého napětí, které je příčinou neurózy. Energie je zadržována v těle na určitých místech, toto zadržování se stane chronickým a vzniká tak svalový pancíř. Jedná se vlastně o formu duševní obrany, která v člověku vlastně ztuhne, Podstatné je, že tak jak je propojená psychika s tělem skrze nervový systém (a umožňuje nám tak ovládat svoje pohyby a také chování), tak zpětně tělo (a tedy i svalový pancíř) má vliv na psychiku. Určitá traumata (podle věku) pak vedou k určitým psychickým vzorcům. Proto chceme-li ovlivnit psychické vzorce, je také nutná práce s tělem. Ta vede k uvolnění napětí skrze masážní techniky nebo různé formy vybití přebytečné (nakumulované) energie. Obnoví se tak přirozené proudění energie a sním i spontánnější zdravější chování. Cílem však není sebestředná spontánnost, ale spíše prostor, ve kterém se pak mohou rozvinout lepší vzorce chování, které svému nositeli přináší větší prospěch (v souladu s jeho zakázkou či záměrem)
G.Boyssen navázala na Reichovy poznatky tím, že zjistila zajímavou věc. Naše střeva obsahují velké množství nervových buněk a podle činnosti střevní peristaltiky lze detekovat množství napětí v organismu. Typická stresová reakce je totiž snížení dýchání, stažení břišních svalů a omezení trávení. V klidu, například při relaxační masáží, se toto napětí uvolní a peristaltika obnoví svou činnost. Lze tak dobře detekovat, kde v těle jsou stažená místa napětí, blokády atd. protože při masáží těchto míst peristaltika reaguje a to lze zachytit speciálním stetoskopem. G.Boyssen pak rozvinula tyto poznatky do řady technik, které tvoří základ biodynamiky.
Principy biodynamické body-psychoterapie ve srovnání s verbální terapií:
Verbální terapie pracuje především na vědomé úrovni, kdy pomocí rozhovoru dochází u klienta k uvědomování si plnějšího obsahu svého prožívání, svých reakcí na podněty okolí a tak může dojít k přezkoumání vzorců chování a jejich případné změně. Psychoterapie tedy vyžaduje sebereflexi, tedy přijetí odpovědnosti a schopnosti zvědomovat svoje emoce a další reakce. Body-psychoterapie vychází z myšlenky, že to není jen naše mysl, která určuje naše chování, ale celý nervový systém. Naše mysl a naše tělo je propojeno skrze nervový systém (včetně hormonů). Je zřejmé, že psychika (myšlení) ovlivňuje emoce a ty cítíme v těle. Dokonce ovlivňuje i instinkty skrze naše vzorce strachu, opatrnosti atd. Tak je náš nervový systém vycvičen k určitému prožívání. A zpětně zase ovlivňuje psychiku. Podle toho, jak se cítím a prožíváme v těle, podle toho také do jisté míry myslíme. Například jeden můj kamarád se bál psů, nevěděl přesně proč, ale cítil k nim velký respekt, který mu ale znemožňoval i hodné psy byť jen pohladit. Teprve v terapii se vynořila vzpomínka na věk cca 4-5 let, kdy ho velmi vystrašil velký pes. Tuto událost on sám zapomněl, ale jeho nervový systém (podobně jako Pavlovův reflex) si ji pamatoval a tak reagoval automaticky při setkání se psem. Tím, že se tato vzpomínka vynořila bylo umožněno zpracování a zahojení tohoto drobného traumatu a od té doby kamarád může do kontaktu se psy vstupovat.
Biodynamická body-psychoterapie má dva hlavní stupně
• Biorelease stupeň – terapeut je vybaven technikami které směřují k uvolnění klienta jak v tělesné tak psychické oblasti. Primárně se jedná o masážní techniky, dále biorelease monolog, focusing, vizualizace. Při uvolnění dochází k lepší regeneraci organismu, prokrvení stažených částí, vyplavení uložených toxinů a jejich odbourání. To vše vede k aktivaci vlastních samoozdravných sil – zesílení homeostázy. Je možné tak zpracovat i některá traumata.
• Terapeutický stupeň – přidává provokativní techniky, které vedou ke kontaktu s traumatem a následnému zpracování. Může tak dojít k vybití přebytečné (v organismu akumulované) energie, v jejímž důsledku klesá míra neurotismu a umožnuje tak dosahovat snadněji uvolnění.
Výše uvedené řádky jsou zjednodušením biodynamické body-psychoterapie. Není možné na tak krátkém prostoru podchytit všechny prvky, techniky a nuance přístupu ke klientovi. Každý klient je individuální a vyžaduje tedy individuální přístup a postup. Nicméně jmenujme některé klíčové principy, kterými by se terapeut měl řídit
- Klient je král (klientovi dáváme velký prostor k sebevyjádření, což ho vede k objevování svých potřeb, jejich vyjadřování a naplňování). Respektuje jeho přání, zejména v oblasti tělesného kontaktu. Při masážích si klient (pokud je toto schopen) říká co přesně potřebuje. Pokud se mu to nedaří (neví to nebo to nedokáže/nemůže vyjádřit) tak ho podporujeme jemným dotykem tak, aby rozpoznal, co mu dělá dobře a co ne.
- Respektujeme obranu – obrana jsou nevědomé mechanismy v psychice, které klienta chrání před dalšími zraněními. Příkladem může být vytěsnění reality, disociace atd. Tyto obrany se aktivují, když se klient blíží k traumatu nebo k situacím, které traumatem zavání. Pokud by terapeut pokračoval k přibližování se k danému tématu, obrana zesílí a vlastně kontakt s traumatem znemožní (kontakt s traumatem není pro splnění klientovy zakázky nutný, uvádím to za účelem vysvětlení obrany). Proto obranu respektujeme, na téma netlačíme, ustoupíme nebo jdeme jiným směrem, podstatou je budování důvěry, ve které se nevhodná obrana může rozpustit. Cílem není obranu eliminovat úplně (to by byl klient vystavený dalším zraněním v realitě) ale nahradit je dospělejšími zdravějšími typy obran.
- Důvěra v proces – princip vychází z klíčové myšlenky, že tělo má vlastní moudrost a tendenci k uzdravení. Stačí mu dát prostor s vhodným záměrem a terapeutický proces se může rozvinout vhodnou rychlostí, která je pro klienta adekvátní. Kromě konkrétních technik se je to osobnost terapeuta a vztah terapeut-klient, které vedou k uzdravování (předpokládám že klientova zakázka má vztah k lepšímu zdraví ať už fyzickému nebo psychickému).
Biodynamická body-psychoterapie je jednou z větví body-psychoterapie. Další následovníci W.Reicha jako např. A.Lowen nebo J.Pierrakos vyvinuli lehce odlišné směry. Domnívám se, že hlavní rozdíl v jejich přístupu vůči biodynamice je mužsko-ženský princip, kdy biodynamika preferuje intuici vůči racionalitě, plynutí vůči struktuře, mateřský sytící přístup vůči otcovskému vedení zaměřenému na výkon.
Závěrem bych rád podotknul, že ukázkový případ pro demonstrování přínosů biodynamiky jsem já sám. Když jsem nastupoval do výcviku, byl jsem po vyhoření a depresi, bral jsem antidepresiva, ušel jsem tak 5 km pěšky a pracovat jsem mohl tak na půl úvazku a časté konflikty s manželkou – nyní bývalou. Nyní po dokončení výcviku mám výbornou fyzickou kondici (nedávno jsem ušel 70 km za 36 hodin), krásný partnerský vztah, dobrou práci, a žiju radostný život.
Žádné komentáře:
Okomentovat